Monika Motlíčková: Muay Thai je můj život!

Teprve 17ti letá Monika Motlíčková se věnuje bojovým sportům od mala, na kickbox a thai box přesedlala před rokem. Tato bojovnice, svěřenkyně Honzy Landy z Muay Thai Spartak Žebrák, za několik málo měsíců stihla získat mistrovský pás na Mistrovství ČR v K-1, vyhrát amatérský titul mistryně ČR v lowkicku v juniorkách a zároveň 2. místo v ženách, a z mistrovství Evropy WKF ve Vídni si přivezla 1. místo v lowkicku.

Monika Motlíčková

Monika Motlíčková při tréninku

Mončo, aktuálně sis přivezla cenné vítězství 3:0 na body z Muay Thai Windy Cupu (amatérská liga). Jak ses na zápas připravovala?

Tento zápas byl součást mé přípravy na blížící se galu v Ostravě, která se koná 29. prosince, budu zde mít zápas podle plných pravidel muay thai, takže i s lokty. Jsem velice ráda, že se mi splnilo mé přání a mám možnost zápasit v thajském boxu. Budu dělat vše pro to, abych si tam nadělila, stejně jako nyní na lize, krásný vánoční dárek. Jedu si to tam užít!

Užíváš si takto i tréninky? Jak u tebe vypadá takový běžný trénink?

Pokaždé jinak a to je na tom to skvělé, člověk je vždy překvapen. Standardně je však součástí tréninku nějaká fyzička. Vždycky propotím několik triček a pak se mi po něm dobře usíná (směje se).

Většina bojovníků začíná u „jemnějších“ sportů, až později se díky svému úspěchu a motivaci posouvají k tvrdším formám bojových sportů.  Jsi kopií tohoto vzorce nebo to bylo u tebe jinak?

Ano, i u mne tomu tak bylo. Od desíti let jsem trénovala karate a před rokem jsem přešla na thajský box. Ale určitě i nyní nehaním karate, je to velice dobré bojové umění a mnohému mě naučilo. Myslím, že si prostě každý musí najít to své, co ho nejvíce bude naplňovat, já to své před rokem našla a respektuji každého, kdo se bojovým sportům a uměním věnuje, pokaždé je to totiž sice jiná, ale vždy velmi těžká cesta.

Jan Landa (trenér) a Monika Motlíčková

Trávit veškerý svůj čas ve škole, na tréninku nebo na cestách mezi nimi je určitě také hodně náročné, a to nejen časově. Oproti svým vrstevnicím si moc volného času asi nedopřeješ, není ti to někdy líto?

Líto mi to není, i když samozřejmě to není vždycky lehké, když vidíte, jak jiné slečny jdou v pátek za zábavou a já jedu z tréninku se domů vyspat, abych ráno mohla opět trénovat. Ale věřte, že já toho nelituji. Muay Thai je můj život!

Brala si to takto již dříve, nebo kdy došlo ke zvratu?

Tak i dříve u karate jsem se snažila trénovat pravidelně, ale ke zvratu došlo právě před rokem, když jsem poznala thajský box a především, když jsem poznala mého trenéra. Je důležité zdůraznit, že každý vyhraný zápas či úspěch jsem nevyhrála já, ale vyhráli jsme ho MY. A ráda bych mu poděkovala, za to, že stál vždy při mně, vydržel se mnou při všech mých možných náladách, a že jich je velká škála (směje se), a pomáhá mi plnit si své sny a jít si za svými cíly.

Máš jasnou představu, kam až tvoje sny a cíle sahají?

Mistrovství ČR v K1

Sahají vysoko, ale nechávám to otevřené, protože vždy jde jít ještě výš, a já se nechci případně v budoucnu zastavit tím, že dojdu tam, kam si přeji a řeknu si, že už jsem u konce. Tento rok byl pro mě jedním velkým překvapením, před rokem v tuto dobu jsem si neuměla ani představit, že se na mne bude doma usmívat mistrovský pás a zlatá medaile z mistrovství Evropy (směje se). Ale neusínám na vavřínech, je to jen začátek, doufám, že začátek jedné dlouhé a šťastné cesty!

Vnímáš v poslední době nějaký posun v předsudcích o ženském boxu, kickboxu a vůbec bojovém umění vůbec?

Malý posun vnímám, a to posun k lepšímu, a to ve všech třech oblastech.  Za mne říkám jedno velké SUPER!

Určitě na to mají vliv úspěchy nejen tvoje, ale všech žen, co se bojovému sportu věnují a jsou za nimi vidět výsledky. Co bys doporučila ženám, které by chtěli bojové umění zkusit, a ještě se neodhodlaly?

Dámy, na co čekáte? Šup do tělocvičny!

Foto: Milan Říský, Robert Brajer
Autor: Monika Soukalová